Story, Praha - Petřiny

   Každý z nás si svůj příběh píše po svém. Mohu Vám ale garantovat, že jakmile ochutnáte, jaké dobroty připravují manželé Černí v restauraci Story, Váš svět se obrátí vzhůru nohama. Škoda jen, že už to asi nestihnete...

   Restaurace, která sehrála zásadní roli přinejmenším v rodinné historii jejich majitelů, je součástí seznamu míst, které potřebuji ochutnat, už slušnou dobu. Nedávno jsem se ale na jejich facebookovém profilu dočetla, že budou z jistých radostných důvodů zavírat. A to už koncem srpna. Takže nebylo zbytí. Story se vyhoupla na nejprvnější místo mého listu a bylo nutné ji navštívit ideálně hned. A tak jsem se proklikala k rezervaci a zamluvila nám stůl na jeden z pozdně letních večerů.

   Restaurace je decentně skrytá ve vilové zástavbě na pražských Petřinách a bez důkladné znalosti terénu, nebo řádně nastavené GPSky, by jste ji asi chvíli hledali. Když se ale dopátráte do cíle, uvítá vás nenápadná rohová zahrádka s několika sety zahradního nábytku z umělého ratanu a rozhový vstup do restaurace, který nenápadně hlásá, že vstupujete do Story.

   Interiér je velmi jednoduchý a přitom jaksi domácký. Prostor je rozčleněný do několika menších, ale otevřených místností, které projasňuje světlá výmalba, změkčují krémové závěsy a opticky rozbíjí jednoduchý tmavý nábytek. Chladící vitrína, kolem které jsme při vstupu jen s nadšením propluli, se dmula pýchou pod zásobou famózně vypadajících zákusků, které si hladově vyhlíželi své oběti. Necháte se ulovit créme brulée, malinovými brownies nebo cheesecakem s meruňkami?

   Protože je léto, tak jsme si vevnitř udělali v podstatě jen exkurzi a zamířili jsme rovnou ke stolu, který se čerstvě uvolnil venku. Během pár vteřin jsme se začetli do vizuálně velmi jednoduchého menu a začali rozmýšlet, kterou z lokálních laskomin si neodpustíme. Přiznám se rovnou, nebyli jsme příliš odvážní a nepouštěli se do žádných nečekaných kombinací, ani do žádných progresivních chutí. Dnes si trochu říkám, jestli to nebyla škoda. Jsem si totiž jistá, že ať už bysme si "poručili" cokoli, bylo by to famozní.


   Večeři jsme si ale i tak náramně užili. Osvěžující pití, něco málo z Itálie, něco málo z Ameriky i místní "signature" dezert. No teda, musím říct, že za mě, ve své cenové kategorii a ještě k tomu v Praze, Story moc konkurentů nemá.

   Dočkala jsem se prvního ledového čaje (zeleného a se solidní porcí čerstvé máty), který nebyl přeslazený, ale jednoduše jemný, osvěžující a co víc, stále chutnal po čaji. A nutno říci, že zdejší domácí rybízová limonáda měla také potenciál. To nejlepší ale pochopitelně přišlo až chvíli po pití. Z útrob restaurace si to k nám společně s úžasně sympatickou a milou slečnou majitelkou namířily ty hlavní dobroty. Přede mnou přistály domácí, dozlatova opečené gnocchi s křupavou brokolicí a hoblinami parmezánu zalité dokonale krémovou omáčkou s vypečenou pancettou. Byla to italskou gastronomií inspirovaná dobrota, která by mě, kdybych už dávno neseděla, posadila na zadek. Nemenší pozdvižení způsobil i (manželův) hovězí krasavec v naleštěné bulce. Dokonale ochucené mleté maso v doprovodu domácí majonézy, rukoly (kterou většinou nepotřebuju), cheddaru, nakládané cibule a bazalkového pesta bylo jednoduše skvělé a jeho jednotlivé aspekty byly dokonale vyvážené. A to se ani nebavíme o té vypečené briošce, která se při každém soustu rozplývala v puse. A víte vy co? Manžel vždy z hamburgeru, ačkoli je sebelepší, sundá horní polovinu pečiva a prostě ji nesní. Z tohoto zdejšího burgeru však nezůstal ani drobeček. A už vůbec ne z těch geniálních hranolek!

   No a co si budeme povídat - jsem neskromná. Dokud nedostanu sladkost, odnikud neodejdu. Klidně se přiznám, že z těch vitrínových dezertů, bych nejraději snědla všechny a popravdě jsem o tom i chvíli přemýšlela. Nakonec jsem ale musela volit, a tak to vyhrál jediný zdejší talířový dezert. Sliboval tak trošku old schoolový zážitek ve své soudobé podobě - dala jsem si krupici. Byla nepochopitelně nadýchaná a k dokonalosti dotažená čerstvými borůvkami, drobenkou a dokonce i borůvkovou granitou. Na talíři tak vzniknul pozoruhodný kontrast, se kterým se po dojezení jen hodně těžko loučilo. O to hůř, když jsem věděla, že je to přinejmenším na nějakou dobu naposled.

   Stala se Story za svou tříletou historii součástí i vašeho příběhu?

   Story Cafe Restaurant
   Na Rovni 21
   Praha 6 - Petřiny
   162 00





Komentáře